Hvězdná noc

Pohled na hvězdy mě vždycky přivede ke snění, stejně prostě jako černé tečky, které na mapě znamenají města a vesnice.

Vincent van Gogh v dopise bratru Theovi, Arles, červenec 1888*

* V originále: Mais toujours la vue des étoiles me fait rêver aussi simplement que me donnent à rêver les points noirs représentant sur la carte géographique villes & villages.

Jak se naučit číst oblohu. Stačí oči, tma a trocha trpělivosti.

Van Gogh se na hvězdy díval jako na mapu. Měl pravdu víc, než tušil: noční obloha se opravdu dá číst. Má své hlavní cesty, orientační body i místa, kde se začátečník spolehlivě ztratí.

Tahle stránka tě provede jednou nocí, od soumraku po svítání. Dalekohled nepotřebuješ. Horoskop tu nenajdeš, zato zjistíš, která tečka je hvězda, která planeta a která letí do Londýna.

Soumrak

Tma nepřichází naráz. Má tři dějství

Slunce zapadlo, ale noc ještě není. Astronomové dělí soumrak na tři části podle toho, jak hluboko pod obzorem Slunce je. A mezitím se přestavují i tvoje oči.

  1. Občanský soumrak: první tečky

    Slunce je nejvýš 6° pod obzorem. Venku ještě většinou vidíš bez lampy, rozeznáš krajinu i obzor. Na obloze se objevují nejjasnější planety a hvězdy. Pokud tedy nad západem svítí jediná výrazná tečka, bývá to planeta.

  2. Nautický soumrak: obzor ještě drží

    Slunce klesá mezi 6° a 12° pod obzor. Jméno má od námořníků (říká se mu i námořní): čáru obzoru je ještě vidět a hvězd je už dost na to, aby se podle nich dala měřit poloha. Na zemi z věcí zůstávají obrysy.

  3. Astronomický soumrak: skoro noc

    Slunce je 12° až 18° pod obzorem. Většině lidí se obloha zdá úplně tmavá, slabé mlhoviny a galaxie ale ještě tonou ve zbytku světla. Skutečná noc začíná až pod 18°. Kolem letního slunovratu se na 49. rovnoběžce Slunce tak hluboko nedostane vůbec, takže červnové noci u nás nikdy úplně neztmavnou.

  4. Tvoje oči potřebují půl hodiny

    Zornice se roztáhne rychle, ale to je jen malá část práce. Hlavní dělá sítnice. Čípky, které vidí barvy, se tmě přizpůsobí asi za 10 minut. Tyčinky, které vidí v šeru, potřebují 30 až 45 minut. Jejich zrakový pigment rodopsin se totiž na světle okamžitě rozloží a pak se pomalu obnovuje.

  5. Proč mají hvězdáři červené baterky

    Tyčinky jsou nejcitlivější na modrozelené světlo a na červené skoro nereagují. U červené baterky si tedy přečteš mapu a noční vidění ti zůstane. Jeden pohled do bílého displeje telefonu a čekáš znovu. Telefon si ztlum, nebo ho nech v kapse.

Tma

Kolik hvězd ti zbylo?

Světelné znečištění je umělá změna přirozené hladiny nočního světla. Na obloze ho vidíš jako záři nad obydlenými místy: světlo lamp se rozptýlí ve vzduchu a slabší hvězdy v něm zmizí. Hvězdy tam pořád jsou. Jen je překřičíme.

Bortleova stupnice ve třech krocích

Americký amatérský astronom John Bortle uveřejnil v roce 2001 v časopise Sky & Telescope stupnici s devíti třídami: jednička je nejtmavší obloha, devítka centrum velkoměsta. Tady ji máš zjednodušenou na tři zastávky. Počty hvězd jsou orientační a platí pro jeden okamžik a polovinu oblohy nad tebou.

Centrum města Bortle 8–9

Hvězd pouhým okem
několik desítek
Mléčná dráha
Mléčnou dráhu neuvidíš

Zůstanou jen nejjasnější hvězdy a planety. Při hranici viditelnosti kolem 2. magnitudy je to asi 35 hvězd najednou. Velký vůz ještě poskládáš, většinu ostatního ne.

Okraj města a vesnice Bortle 4–5

Hvězd pouhým okem
stovky
Mléčná dráha
Mléčná dráha je vidět vysoko nad hlavou, u obzoru se ztrácí

Na předměstí s hranicí kolem 4. magnitudy vidíš najednou zhruba 450 hvězd. Čím dál od lamp, tím víc jich přibývá a souhvězdí začnou dávat smysl. Nad nejbližším městem ale pořád visí světlá kupole.

Oblast tmavé oblohy Bortle 1–3

Hvězd pouhým okem
kolem 4 500
Mléčná dráha
Mléčná dráha má strukturu a tmavé pásy prachu

Pouhým okem se dá na celé obloze napočítat asi 9 000 hvězd, nad obzorem je vždycky polovina. Zní to skromně, ale pod opravdu tmavou oblohou budeš mít pocit, že jich jsou miliony. Souhvězdí se paradoxně hledají hůř, protože se ztrácejí v davu.

  • 9,6 % ročně

    O tolik v průměru jasněla noční obloha v letech 2011 až 2022. Vyplývá to z 51 351 pozorování, při kterých dobrovolníci po celém světě porovnávali, kolik hvězd vidí pouhým okem. Při takovém tempu se jas oblohy zdvojnásobí asi za osm let. Družice měřily výrazně pomalejší růst, protože část světla moderních lamp nezachytí.

    Kyba a kol., Science, 2023
  • 60 % Evropanů

    Tolik lidí v Evropě podle atlasu z roku 2016 nevidí ze svého bydliště Mléčnou dráhu. Pod světelně znečištěnou oblohou žije víc než 99 % obyvatel Evropy.

    Falchi a kol., Science Advances, 2016
Dobrá zpráva: za tmou nemusíš daleko. Jizerská oblast tmavé oblohy na česko-polské hranici vznikla 4. listopadu 2009, Beskydská na česko-slovenském pomezí v roce 2013 a Manětínská v roce 2014. Park tmavej oblohy Poloniny na východě Slovenska vyhlásili 3. prosince 2010.

Prvních pět

Pět obrazců, se kterými se už neztratíš

Mezinárodní astronomická unie zná 88 souhvězdí. Pro začátek ti stačí pět obrazců. Od každého vede cesta k dalším, tomu se říká přeskakování po hvězdách. Všechny směry platí pro naši zeměpisnou šířku, zhruba 49° severně.

1

Velký vůz

Ursa Major

Kdy. Celý rok, u nás nikdy nezapadá. Na jaře a v létě bývá večer vysoko, na podzim a v zimě se spouští nízko nad severní obzor.

  1. Krok 1 / 4

    Otoč se k severu a hledej sedm jasných hvězd: čtyři tvoří vůz, tři oj.

  2. Krok 2 / 4

    Od vozu po konec oje se jmenují Dubhe, Merak, Phecda, Megrez, Alioth, Mizar a Alkaid.

  3. Krok 3 / 4

    Podívej se na Mizar, prostřední hvězdu oje. Těsně u něj sedí slabší Alcor. Kdysi se na téhle dvojici zkoušel zrak.

  4. Krok 4 / 4

    Zapamatuj si dvě hvězdy na čele vozu, Merak a Dubhe. Za chvíli ti ukážou sever.

Co to je
Velký vůz není souhvězdí, ale jen nejjasnější část Velké medvědice. Pět z jeho sedmi hvězd letí vesmírem společně a jsou od nás asi 80 světelných let. Dubhe (124) a Alkaid (104 světelných let) k partě nepatří.
Častý omyl
Záměna s Malým vozem. Ten je menší, obrácený a jeho prostřední hvězdy jsou tak slabé, že je z města neuvidíš. Podobně klame i maličký „vozík“ Plejád na zimní obloze.
2

Polárka a Kasiopeja

Ursa Minor, Cassiopeia

Kdy. Celý rok. Polárka stojí pořád na stejném místě, Kasiopeja kolem ní krouží a nikdy nezapadne.

  1. Krok 1 / 4

    Vrať se k čelu Velkého vozu. Spoj Merak s Dubhe a pokračuj tím směrem dál.

  2. Krok 2 / 4

    Po zhruba pětinásobku jejich vzdálenosti narazíš na osamělou, středně jasnou hvězdu. To je Polárka.

  3. Krok 3 / 4

    Spusť od ní pohled kolmo k obzoru. Tam je sever. Výška Polárky nad obzorem se rovná tvojí zeměpisné šířce.

  4. Krok 4 / 4

    Teď veď čáru z Alkaidu, poslední hvězdy oje, přes Polárku dál. Na opačné straně najdeš pět hvězd ve tvaru W nebo M: Kasiopeju.

Co to je
Polárka je žlutý veleobr a pulzující hvězda typu cefeida, ve skutečnosti trojhvězda vzdálená přibližně 450 světelných let. Od severního nebeského pólu ji dělí méně než jeden stupeň, proto se skoro nehýbe.
Častý omyl
Polárka není nejjasnější hvězda oblohy. V žebříčku jasnosti jí patří přibližně 47. místo. Výjimečná je polohou, ne výkonem.
3

Orion

Orion

Kdy. Zima. Večer je nejlépe vidět od ledna do dubna, nad jižním obzorem.

  1. Krok 1 / 5

    Hledej tři stejně jasné hvězdy těsně v řadě. To je Orionův pás: Alnitak, Alnilam a Mintaka.

  2. Krok 2 / 5

    Nad pásem vlevo svítí oranžovočervená Betelgeuze, pod pásem vpravo modrobílý Rigel.

  3. Krok 3 / 5

    Pod pásem visí krátká řada slabších hvězd, Orionův meč. Jeho střed je rozmazaný. Není to hvězda, ale Velká mlhovina v Orionu.

  4. Krok 4 / 5

    Prodluž pás směrem dolů doleva a dojdeš k Siriovi, nejjasnější hvězdě noční oblohy.

  5. Krok 5 / 5

    Prodluž ho na opačnou stranu, nahoru doprava, a najdeš oranžový Aldebaran v Býku.

Co to je
Betelgeuze je červený veleobr vzdálený řádově 400 až 600 světelných let. Má 640- až 764násobek poloměru Slunce. Kdyby stála na místě Slunce, její povrch by sahal až za pás asteroidů a pohltila by dráhu Země i Marsu. Velká mlhovina v meči je asi 1 500 světelných let daleko.
Častý omyl
Hledat ho v létě. V červenci je Orion na denní obloze a večer ho neuvidíš, ať se snažíš sebevíc. Počkej na zimu.
4

Labuť a Letní trojúhelník

Cygnus, Lyra, Aquila

Kdy. Léto a podzim. Kolem letní půlnoci stojí trojúhelník vysoko nad hlavou, na podzim a začátkem zimy ho večer najdeš na západě.

  1. Krok 1 / 5

    Za letního večera se podívej vysoko nad sebe. Nejjasnější hvězda v těch místech je Vega ze souhvězdí Lyry.

  2. Krok 2 / 5

    Hledej dvě další jasné hvězdy, které s ní tvoří velký trojúhelník. Altair v Orlu je z trojice nejníž nad jihem.

  3. Krok 3 / 5

    Třetí vrchol je Deneb, ocas Labutě.

  4. Krok 4 / 5

    Od Denebu vede dovnitř trojúhelníku dlouhá řada hvězd přes Sadr až k Albireu. Krátké rameno ji protíná a vzniká Severní kříž.

  5. Krok 5 / 5

    Jestli jsi pod tmavou oblohou, všimni si světlého pásu podél kříže. Labuť letí přímo po Mléčné dráze.

Co to je
Vega je od nás 25 světelných let, Altair necelých 17. Deneb vypadá podobně jasný, ale je daleko za nimi: odhady mluví o 1 400 až 2 600 světelných letech. Aby odtamtud takhle svítil, musí mít svítivost desítek tisíc Sluncí. A hned vedle, u hvězdy 61 Cygni, lidé poprvé změřili vzdálenost hvězdy.
Častý omyl
Letní trojúhelník není souhvězdí. Jeho vrcholy patří do tří různých souhvězdí. A navzdory jménu ho večer uvidíš ještě v prosinci.
5

Lev

Leo

Kdy. Jaro. Nejlíp je vidět v dubnu kolem deváté večer.

  1. Krok 1 / 4

    Začni u Velkého vozu, který je na jaře vysoko. Najdi dvě hvězdy na straně vozu u oje: Megrez, kde se oj připojuje, a vedle něj Phecdu.

  2. Krok 2 / 4

    Veď čáru od Megrezu přes Phecdu dál, pryč od Polárky. Dovede tě k jasné hvězdě Regulus.

  3. Krok 3 / 4

    Nad Regulem se zvedá oblouk hvězd ve tvaru obráceného otazníku. Říká se mu Srp a je to lví hlava a hříva.

  4. Krok 4 / 4

    Na opačném konci souhvězdí svítí Denebola, špička ocasu.

Co to je
Regulus je od nás 79 světelných let a otočí se kolem osy jednou za necelých 16 hodin. Na rovníku se pohybuje rychlostí asi 320 km/s, takže je zřetelně zploštělý. Chybí mu jen pár procent k rychlosti, při které by se roztrhl.
Častý omyl
Jestli ve Lvu svítí „hvězda navíc“, jasnější než Regulus, je to planeta. Regulus leží skoro přesně na ekliptice, tedy na dráze, po které oblohou putují planety i Měsíc.

Obloha v pohybu

Proč o půlnoci nic není tam, kde večer

Hvězdy stojí. Točíš se ty. A k tomu ještě obíháš kolem Slunce, takže se obloha mění i z měsíce na měsíc.

  • Během noci

    Země se otáčí kolem osy, proto se zdá, že hvězdy krouží kolem nebeského pólu. Na východě vycházejí, na západě zapadají, přesně jako Slunce.

  • Proč Polárka stojí

    Zemská osa míří skoro přesně na ni. Polárka je od pólu méně než stupeň, takže opisuje kroužek tak malý, že si ho nevšimneš. Není to ale navždy. Zemská osa se pomalu kolébá: kolem roku 2750 př. n. l. ukazovala na hvězdu Thuban a přibližně v roce 14 500 bude severkou Vega.

  • Souhvězdí, která nezapadají

    Hvězdy dost blízko pólu se pod obzor nedostanou nikdy. Říká se jim cirkumpolární. U nás k nim patří Velká a Malá medvědice, Kasiopeja, Cefeus a Drak. Vidíš je každou jasnou noc v roce, jen pokaždé jinak natočené.

  • Během roku

    Vůči hvězdám se Země otočí za 23 hodin 56 minut a 4 sekundy. Každá hvězda proto vychází asi o čtyři minuty dřív než včera. Za měsíc jsou to dvě hodiny, za rok celý kruh. To, co dnes vidíš o půlnoci, uvidíš za měsíc už v deset.

Jaro

  • Lev s Regulem
  • Arcturus v Pastýři
  • Spica v Panně
  • Velký vůz vysoko nad hlavou

Jdi po oblouku oje Velkého vozu a dojdeš k oranžovému Arcturu, nejjasnější hvězdě severní poloviny oblohy. Pokračuj stejným obloukem a najdeš Spicu.

Léto

  • Letní trojúhelník: Vega, Deneb, Altair
  • Labuť a Severní kříž
  • Mléčná dráha

Noci jsou krátké a v červnu ani pořádně neztmavnou. Zato je teplo a Mléčná dráha se táhne přes Labuť přímo nad hlavou. Nejlepší je to v srpnu, kdy už je tma dřív.

Podzim

  • Pegasův čtverec
  • Kasiopeja
  • Galaxie v Andromedě
  • Letní trojúhelník na západě

Pegas je nejlíp vidět v říjnu kolem deváté večer. Mezi ním a Kasiopejou leží souhvězdí Andromeda a v něm slabá mlhavá skvrnka: celá cizí galaxie.

Zima

  • Orion s Betelgeuze a Rigelem
  • Sirius ve Velkém psu
  • Aldebaran a Plejády v Býku
  • Zimní šestiúhelník

Zimní večery patří Orionu. Rigel, Aldebaran, Capella, Pollux, Procyon a Sirius tvoří obrovský šestiúhelník a Betelgeuze svítí blízko jeho středu. Obleč se líp, než si myslíš, že je potřeba.

Co to tam svítí

Hvězda, planeta, nebo let do Londýna?

Ne všechno, co v noci svítí, je hvězda. Stačí se dívat půl minuty a položit si dvě otázky: hýbe se to? A bliká to?

  • Hvězda

    Bod, který se třpytí a vůči ostatním hvězdám drží místo.

    Třpyt způsobuje neklidný vzduch. Hvězda je tak daleko, že je pro nás jen bodem, a ten atmosféra snadno rozhází. Nízko nad obzorem je to nejsilnější.

  • Planeta

    Jasný bod s klidným světlem, který ve hvězdné mapě chybí.

    Planeta je blíž a na obloze je to maličký kotouček, ne bod. Výkyvy se na něm zprůměrují, proto se skoro netřpytí. Hledej ji podél ekliptiky, třeba ve Lvu.

  • Družice

    Slabší bod, který se tiše a rovnoměrně sune mezi hvězdami.

    Nemá vlastní světlo, jen odráží sluneční. Nejlíp je proto vidět pár hodin po soumraku nebo před svítáním. Nemá červená a zelená poziční světla jako letadlo, občas se ale krátce zableskne.

  • Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)

    Velmi jasná „hvězda“, která plynule přejde oblohou.

    Nejjasnější umělý objekt na obloze. Nebliká, nemění směr a letí rychlostí asi 28 000 km/h, takže Zemi oběhne šestnáctkrát za den. Kdy poletí nad tebou, ti řekne aplikace NASA Spot the Station.

  • Letadlo

    Pohyblivý bod, který bliká.

    Blikající světla a červená se zelenou na koncích křídel ho prozradí hned. Letí rychlostí kolem 965 km/h, tedy mnohem pomaleji než ISS, a může zatočit.

  • Meteor

    Rychlá světelná čára. Než řekneš „hele“, je pryč.

    „Padající hvězda“ není hvězda. Většinou je to zrnko velké jako písek, které zazáří ve výšce přibližně 75 až 120 km nad zemí a zhasne asi za sekundu.

Díváš se do minulosti

Světlo letí rychlostí skoro 300 000 km za sekundu. I tak mu cesta trvá. Všechno na obloze proto vidíš takové, jaké bylo, když světlo vyrazilo.

  1. Světlo k nám letí1,3 sekundy

    Měsíc

    Je od nás v průměru 384 400 km. Vidíš ho skoro v přímém přenosu.

  2. Světlo k nám letíasi 8 minut

    Slunce

    Dělí nás od něj přibližně 150 milionů km. Kdyby zhaslo, dozvěděl by ses to až za osm minut.

  3. Světlo k nám letíněco přes 4 roky

    Proxima Centauri, nejbližší hvězda

    Červený trpaslík, příliš slabý na to, abys ho viděl pouhým okem. Z hvězd, které u nás vidíš, je velmi blízko Sirius: 8,6 světelného roku.

  4. Světlo k nám letí2,5 milionu let

    Galaxie v Andromedě

    Nejbližší velká galaxie a jedna z nejvzdálenějších věcí, jaké běžně uvidíš pouhým okem. Na obloze zabírá šestkrát větší šířku než Měsíc v úplňku, jen je velmi slabá. Její světlo vyrazilo dávno předtím, než vznikl náš druh.

Jak jsme na to přišli

Dva tisíce let se díváme nahoru a pořád se mýlíme o něco míň

Souhvězdí jsou staré příběhy nakreslené na oblohu. To, co o hvězdách opravdu víme, pochází z měření. Dvanáct zastávek na cestě od bájí k dalekohledu za Měsícem.

  1. kolem 150

    Ptolemaios sepíše oblohu

    Většinu severních souhvězdí vymysleli v Mezopotámii a po nich Řekové. Babylonský text MUL.APIN, sestavený zřejmě kolem roku 1000 př. n. l., už hvězdy a souhvězdí vyjmenovává. Klaudios Ptolemaios je kolem roku 150 shrnul v díle Almagest: 1 022 hvězd ve 48 souhvězdích. Zemi dal do středu vesmíru a svět mu to věřil víc než 1 200 let.

    Lev patří k nejstarším souhvězdím vůbec. Řekové v něm viděli nemejského lva, kterého zabil Hérakles při první ze svých dvanácti prací.

  2. 1543

    Koperník přesune Slunce do středu

    V Norimberku vychází kniha Mikuláše Koperníka O obězích nebeských sfér. Planety v ní obíhají kolem Slunce a Země se otáčí kolem vlastní osy. Kniha vyšla v roce autorovy smrti. V roce 1616 ji církev zařadila na index zakázaných knih.

  3. 1599–1609

    Tycho a Kepler v Praze

    Dánský astronom Tycho Brahe měřil polohy hvězd a planet bez dalekohledu, a přesto s do té doby nevídanou přesností. V roce 1599 přišel do Prahy na dvůr Rudolfa II. O rok později se k němu přidal Johannes Kepler. Tycho zemřel v Praze 24. října 1601 a je pohřben v Týnském chrámu. Kepler po něm zdědil měření Marsu a po deseti letech počítání vydal v roce 1609 knihu Astronomia nova: planety obíhají po elipsách.

    Tycho přišel v roce 1566 při souboji o kus nosu a zbytek života nosil protézu.

  4. 1610

    Galileo namíří dalekohled na oblohu

    Dne 13. března 1610 vychází v Benátkách Hvězdný posel. Galileo Galilei v něm popisuje, co viděl přístrojem s dvacetinásobným zvětšením: hory na Měsíci, množství hvězd neviditelných okem a čtyři měsíce obíhající kolem Jupiteru. Poprvé je spatřil 7. ledna 1610. Ne všechno se tedy točí kolem Země.

  5. 1687

    Newton vysvětlí, proč to drží pohromadě

    Isaac Newton vydává dílo Principia s pohybovými zákony a zákonem všeobecné gravitace. Keplerovy elipsy z nich vyplynou samy. Tatáž síla, která táhne jablko k zemi, drží Měsíc na oběžné dráze.

    Tisk zaplatil z vlastní kapsy Edmond Halley. Královská společnost mu už neměla z čeho vyplatit plat, a tak ho odměnila neprodanými výtisky knihy o dějinách ryb.

  6. 1781

    Hudebník objeví planetu

    William Herschel, hudebník a skladatel z anglického Bathu, si 13. března 1781 všiml objektu, který nejdřív považoval za kometu. Byl to Uran, první planeta objevená od starověku. Pozorování mu zapisovala sestra Caroline, která sama objevila několik komet. O čtyři roky později Herschel jako první navrhl tvar Mléčné dráhy na základě měření: disk.

  7. 1838

    První změřená vzdálenost hvězdy

    Friedrich Bessel změřil paralaxu hvězdy 61 Cygni v Labuti, tedy její nepatrný zdánlivý posun způsobený oběhem Země kolem Slunce. Vyšlo mu 10,3 světelného roku. Dnešní hodnota je 11,4. Lidstvo poprvé vědělo, jak daleko hvězdy opravdu jsou.

  8. 1912

    Henrietta Leavittová najde metr na vesmír

    Na Harvardově observatoři měřila jasnost hvězd na fotografických deskách. U proměnných hvězd zvaných cefeidy si všimla, že čím jsou jasnější, tím pomaleji pulzují. Z rytmu se tak dá určit skutečná svítivost a z ní vzdálenost, daleko za hranicí paralaxy. Zemřela v roce 1921. O tři roky později ji chtěl švédský matematik navrhnout na Nobelovu cenu a teprve tehdy se dozvěděl, že už nežije.

  9. 1923–1929

    Hubble zvětší vesmír. Dvakrát

    V roce 1923 našel Edwin Hubble v mlhovině v Andromedě cefeidu a ke značce na fotografické desce připsal „VAR!“. Podle pravidla Leavittové mu vyšlo, že hvězda leží daleko za hranicemi Mléčné dráhy. Mlhovina je tedy samostatná galaxie. V roce 1929 uveřejnil vztah mezi vzdáleností galaxií a rychlostí, jakou se vzdalují: vesmír se rozpíná. Belgičan Georges Lemaître k tomu dospěl už o dva roky dřív.

  10. 1965

    Šum, který zbyl po velkém třesku

    Arno Penzias a Robert Wilson zachytili v roce 1964 na anténě v americkém Holmdelu slabý šum, který přicházel ze všech směrů a nedal se odstranit. V červenci 1965 vyšel jejich článek spolu s vysvětlením kolegů: je to záření, které zbylo z horkého počátku vesmíru. V roce 1978 dostali Nobelovu cenu.

    Nejdřív podezírali holuby, kteří v anténě hnízdili. Vystěhovali je, vyčistili trus a šum zůstal.

  11. 1995

    První planeta u cizího slunce

    V říjnu 1995 oznámili Michel Mayor a Didier Queloz planetu 51 Pegasi b, plynného obra srovnatelného s Jupiterem. Našli ji na observatoři Haute-Provence na jihu Francie, v kraji, kde van Gogh maloval své hvězdy. Její mateřská hvězda leží v Pegasu, jen něco přes 50 světelných let od nás. V roce 2019 dostali Nobelovu cenu.

  12. 2021–2022

    Dalekohled za Měsícem

    Vesmírný dalekohled Jamese Webba odstartoval 25. prosince 2021 a pracuje 1,5 milionu km od Země. První barevné snímky byly zveřejněny 12. července 2022. Kousek oblohy velký jako zrnko písku na natažené ruce na nich obsahuje tisíce galaxií. Stará otázka zůstává: co všechno ještě nevidíme?

Obraz pod lupou

Co je na Hvězdné noci opravdu z oblohy

Slavnou Hvězdnou noc namaloval van Gogh v polovině června 1889 v ústavu v Saint-Rémy. Podle newyorského Muzea moderního umění (MoMA), kde obraz visí, vznikla ve dne na několik sezení. Vesnice pod kopci z jeho okna vidět nebyla.

Jasnou „hvězdu“ vlevo od středu označuje MoMA za Venuši. Sedí to s dopisem, ve kterém Vincent začátkem června psal bratrovi, že před východem slunce viděl z okna jitřenku a zdála se mu velmi velká. Historik umění Albert Boime v roce 1984 na základě rekonstrukce oblohy z Griffithovy observatoře usoudil, že obraz zachycuje úsvit 19. června 1889.

S Měsícem to ale nesedí. V těch dnech byl mezi úplňkem a poslední čtvrtí, tedy vypouklý, ne tenký srpek jako na plátně. Astronom Charles Whitney se v roce 1986 přiklonil k tomu, že obraz spojuje pozorování z více nocí. Shoda tedy panuje asi takováhle: Venuše pravděpodobně ano, Měsíc je malířská licence a víry na obloze nepatří s jistotou žádnému známému úkazu.

Umíš už číst oblohu?

Osm otázek z toho, co jsi právě prošel. Bez známek.

Svítání

Hvězdy nezhasly. Jen se rozsvítilo

Na východě bledne obloha a soumrak běží pozpátku: astronomický, nautický, občanský. Nejslabší hvězdy mizí první, nejjasnější vydrží skoro do východu Slunce. Nikam neodešly. Jsou tam i ve dne, jen je jedna velmi blízká hvězda přezáří.

Dnes večer vyjdi ven, počkej půl hodiny a najdi Velký vůz. Od něj Polárku. Pak už jen pokračuj. Mapu máš nad hlavou.

Příliš věrně jsem miloval hvězdy, než abych se bál noci.

Sarah Williamsová, báseň The Old Astronomer ze sbírky Twilight Hours (1868)

Though my soul may set in darkness, it will rise in perfect light; I have loved the stars too truly to be fearful of the night.
V původním vydání z roku 1868 stojí „too truly“. Rozšířená verze „too fondly“ se od původního vydání liší.

Pokračuj

Z magazínu

  1. Hvězdy mobilem: telefon to zvládne, jen ho nesmíš držet v ruce
  2. Proč mizí tma: znečištění, které se dá vypnout
  3. Kalendář oblohy 2027: co si zapsat a co klidně zaspat