Magazín · Arabské parfémy · lidé
Jména, která stojí za arabskými parfémy
Známe názvy parfémových domů, obdivujeme flakony a umíme vyjmenovat vzácné suroviny. O lidech, kteří vůni opravdu složili, ale obvykle nevíme nic.
Přitom za jedním flakonem mohou být roky práce a stovky pokusů. Představujeme čtyři tvůrce – a čtyři velmi odlišné cesty k parfumérství.
Umělec, jehož dílo není vidět
Spisovatel má slova, skladatel tóny, malíř barvy. Parfumér pracuje s materiálem, který není vidět a nedá se vzít do ruky. Musí vědět, jak se stovky surovin chovají v kombinaci, která z nich přehluší ostatní a jak bude vůně vypadat za šest hodin. A výsledek si musí umět představit dřív, než cokoli namíchá.
V parfémech z Arabského poloostrova se dnes potkávají dvě školy. Jednu tvoří rodinní výrobci vonných olejů, kteří se řemeslo naučili obchodem a praxí. Druhou mezinárodní parfuméři, kteří komponují pro domy z Ománu či Emirátů.
Haji Ajmal Ali: z rýžového pole k oudu
Příběh značky Ajmal nezačíná v butiku, ale ve vesničce Alinagar v indickém Ásámu. Haji Ajmal Ali se tam narodil v rodině pěstitelů rýže. Ásám je jednou z domovin agarového dřeva a mladý farmář se rozhodl zkusit štěstí v obchodě s oudem.
V roce 1951 odešel do Bombaje a začal míchat vlastní vonné oleje – tento rok značka považuje za svůj počátek. V roce 1976 otevřela rodina první obchod v Dubaji, na tržišti Muršid, a o deset let později tam postavila první výrobnu s vlastním vývojem. Firma zůstala v rukou rodiny dodnes.
Ajmalova cesta nevedla přes parfumérskou školu. Stála na znalosti suroviny, obchodních cest a toho, co zákazníci opravdu chtějí.
Cécile Zarokian: debut, jaký se nevidí
Francouzská parfumérka Cécile Zarokian vystudovala školu ISIPCA ve Versailles a čtyři roky se učila ve společnosti Robertet. Ještě během tohoto období složila svůj první parfém – Epic Woman pro ománský dům Amouage, uvedený v roce 2009. Kořenitá, pryskyřičná a zároveň květinová vůně patří ke stálicím značky.
V roce 2011 si v Paříži založila vlastní nezávislé studio a od té doby tvoří pro značky v Evropě, Americe i na Blízkém východě. Její kariéra ukazuje, že parfumér nemusí být zaměstnancem jednoho domu, aby se zapsal do jeho historie. Někdy stačí jediná kompozice.
Quentin Bisch: hruška, kadidlo a lískový ořech
Francouz Quentin Bisch složil pro Amouage parfém Guidance, který vyšel v roce 2023. Pracoval na něm s kreativním ředitelem značky Renaudem Salmonem a zadání znělo: nově vyložit trojici, na které dům stojí – růži, kadidlo a ambru.
Výsledek začíná hruškou, kadidlem a lískovým oříškem, v srdci má šafrán, růži, jasmín a osmanthus a končí santalovým dřevem a vanilkou. Na papíře to zní nepravděpodobně, na kůži překvapivě soudržně.
Spolupráce zároveň pěkně ukazuje dělbu práce. Parfumér skládá samotnou vůni, kreativní ředitel určuje směr, příběh a podobu celé kolekce.
Pierre Negrin: řád uprostřed chaosu
Pierre Negrin se narodil v Grasse a oba jeho dědečkové obchodovali se surovinami pro parfumerii. Řemeslo se ale nenaučil ve škole, nýbrž přímo v laboratoři. Počátkem devadesátých let odešel z Francie do Mexika a pak do Spojených států, kde působí v New Yorku.
Pro Amouage vytvořil Interlude Man (2012). Značka ho popisuje jako vůni inspirovanou chaosem a nepořádkem, která v srdci ukrývá chvíli harmonie. Oregano, bergamot a nové koření na začátku vystřídá kadidlo, opoponax a cistus; v základu je kůže, kouřové agarové dřevo, pačuli a santal.
Je to dobrá připomínka, že parfém nemusí být od první minuty uhlazený. Může pracovat s napětím, které se uvolní až časem.
Kdo je tedy autor?
Odpověď není jednoduchá. Některé domy vyrostly z rodinného řemesla, jiné si zvou parfuméry, kteří pracují pro řadu značek. Do výsledku mluví také kreativní ředitelé, odborníci na suroviny, laboranti, hodnotitelé a designéři obalů.
Některé značky jméno parfuméra hrdě uvádějí, jiné ho nechávají v pozadí. Ani tehdy ale vůně nevznikla sama od sebe.
Vůni můžeme cítit, rozebírat i popisovat slovy. Za každou povedenou kompozicí ale stojí něčí úsudek, zkušenost a trpělivost – a to z parfumérství stále dělá víc umění než výrobu.
