Od voskové pečeti k digitálnímu podpisu

Pečeť: otisk autority

Pečeť je otisk ryté matrice, typáře, do vosku nebo hlíny. Zapečetěné dopisy znali už staří Egypťané: Metropolitní muzeum má zapečetění z dopisu písaře Heqanakhta, staré téměř čtyři tisíce let. V Mezopotámii se zase po hlíně odvalovaly válečkové pečeti.

Ve středověku pečeť ověřovala listiny podobně, jako dnes podpis. A zároveň dokument doslova zavírala. Britský Národní archiv ale upozorňuje na háček: pečetidla se půjčovala a muži nižšího stavu běžně používali hotové, neosobní pečeti. Otisk tedy dokazoval, že někdo použil pečetidlo. Ne nutně kdo.

Když lže i pečeť

Nejslavnější padělek ve střední Evropě je Privilegium maius. Rakouský vévoda Rudolf IV. Habsburský nechal kolem roku 1358 zfalšovat celou sadu listin, aby povýšil postavení svého rodu. Listiny visí na barevných nitích s voskovými pečetěmi a vypadají úctyhodně. Že jde o padělky, se ví téměř dvě stě let.

Pečeť tedy chránila před náhodou a před běžným zvědavcem. Před mocným a odhodlaným podvodníkem ne.

Dopis, který se zamyká sám

Obálky se běžně vyrábějí teprve od 30. let 19. století. Předtím se dopis skládal, nařezával a provlékal tak, aby byl sám sobě obálkou. Badatelé tomu říkají letterlocking, zamykání dopisů. Dobrý zámek se při otevření nevratně poškodil, takže adresát poznal, že zásilku někdo otevřel.

Dochoval se zhruba tři sta let starý kufr jednoho poštmistra s 577 nikdy neotevřenými dopisy. Vědci je v roce 2021 „otevřeli“ rentgenem, aniž by porušili jediný přehyb.

Digitální podpis: matematika místo vosku

V listopadu 1976 publikovali Whitfield Diffie a Martin Hellman článek, který otevřel kryptografii s veřejným klíčem. O rok později navrhli Ron Rivest, Adi Shamir a Leonard Adleman systém RSA, který umí i digitální podpis. Britská tajná služba GCHQ přitom k podobnému objevu dospěla dřív, jen ho držela v tajnosti dalších 24 let.

Princip je jednoduchý na vysvětlení: podepisující má soukromý klíč, který zná jen on, a k němu veřejný klíč, který může mít kdokoli. Podpis vytvořený soukromým klíčem jde ověřit veřejným. Když se v dokumentu po podpisu změní jediný znak, ověření selže.

V Evropské unii má kvalifikovaný elektronický podpis stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis. Firmy a úřady navíc používají elektronické pečetě, které ověřují původ dokumentu.

Co pečeť a podpis neumějí

Tady je dobré nemíchat dvě věci. Pečeť na dopisu skrývala obsah, dokud ji někdo neporušil. Digitální podpis obsah neskrývá vůbec. Americká norma pro digitální podpisy vyjmenovává tři úkoly: odhalit změnu dat, ověřit, kdo podepsal, a zabránit tomu, aby to podepsaný později popřel. Utajení mezi nimi není. Na to slouží šifrování, a to je jiný nástroj.

A ani nejlepší matematika nepozná, jestli podepisující věděl, co podepisuje, nebo jestli mu někdo neukradl klíč. Stejně jako u vosku platí: technika chrání zprávu, ne úsudek lidí kolem ní.