Věže, které mluvily

Půl století před elektrickým telegrafem posílala Francie zprávy přes celou zemi bez jediného drátu.

Francie, 1794. Revoluční vláda potřebuje vědět, co se děje na severní frontě, a to hned. Claude Chappe proto staví mezi Paříží a Lille řetěz věží. Na trase dlouhé zhruba 200 km jich je 15.
Na střeše každé věže stojí stožár s dlouhým trámem, regulátorem. Na jeho koncích jsou dvě menší ramena, indikátory. Obsluha jimi otáčí pomocí lan a kladek a dalekohledem sleduje sousední věž, vzdálenou asi 10 až 15 km.
Ramena neukazovala písmena. Každá poloha znamenala číslo a dvojice čísel odkazovala do tajné kódové knihy na konkrétní slovo nebo frázi. Obsluha věže znak jen zopakovala a dál poslala. Co zpráva znamená, nevěděla.
30. srpna 1794 v šest ráno se Rakušané v Condé vzdali. Ještě týž den vystoupil Lazare Carnot v Národním konventu: „Voici le rapport du télégraphe qui nous arrive à l’instant.“ Tedy: Tady je zpráva z telegrafu, která nám právě dorazila.
Síť pak rostla jako hvězda s Paříží uprostřed: Štrasburk, Lyon, Brest, Itálie. Ve své největší podobě měla 534 stanic a víc než 5 000 km. Sloužila ale jen státu. Soukromé zprávy nebrala a v pozdních letech po ní šla hlavně čísla státní loterie.