Proč se právě @ stal symbolem e-mailu

Amfora vína ze Sevilly

Nejstarší široce citovaný doklad zavináče je v dopise florentského obchodníka Francesca Lapiho, který 4. května 1536 poslal ze Sevilly do Říma. Znakem @ v něm zkracuje amforu, tehdejší jednotku objemu vína. Je to nejstarší známý doklad, ne nutně první použití vůbec.

Odkud se vzal samotný tvar, nevíme. Teorie o mniších, kteří si zkracovali latinské „ad“, zní hezky, ale chybí jí doklady.

Tři jablka po dolaru

V obchodě se zavináč dlouho používal ve významu „za cenu za kus“. Tři jablka @ dolar znamená tři jablka po dolaru. Odtud jeho anglický název commercial at.

První úspěšné psací stroje ho přitom neměly. Na klávesnici se dostal až u dalších výrobců koncem 80. let 19. století. Do počítačového standardu ASCII se dostal v roce 1963.

„Prostě to dávalo smysl“

V roce 1971 hledal Ray Tomlinson v síti ARPANET znak, který by oddělil jméno uživatele od názvu počítače. Musel být na klávesnici a nesměl se objevovat ve jménech. Zavináč na jeho dálnopisu byl, nad písmenem P. A anglicky se adresa četla přirozeně: user at host, uživatel na počítači. Tomlinson později řekl, že ten znak „prostě dával smysl“.

Volný ale nebyl všude. Na systému Multics znamenal zavináč „smaž celý řádek“. A v jiné síti se adresy psaly s vykřičníky, dokud se standardy nesjednotily.

Sleď, chobot a opičí ocas

Čeština říká zavináč podle rolovaného nakládaného sledě. Jiné jazyky vidí ve znaku něco jiného: Dánové a Švédové sloní chobot, Nizozemci opičí ocas, Italové šneka a Maďaři červíka. Jen španělská arroba a italská anfora odkazují k původnímu významu, k jednotkám míry.

Ze skladu do muzea

E-mail se šířil rychle: v roce 1973 už tvořil podle dobových odhadů tři čtvrtiny provozu ARPANETu. Zavináč se s ním dostal do každé adresy na světě. A v roce 2010 ho newyorské Muzeum moderního umění zařadilo do své sbírky designu. Jako znak, bez fyzického předmětu.