Cesta jedné zprávy

Achaimenovská říše, 6.–5. stol. př. n. l. (popis Hérodotos, kolem 430 př. n. l.) · Přední Asie — Královská cesta Sardy–Súsy

Trasa: Sardy (západní Anatolie) → Súsy (dnešní jihozápadní Írán) (Hérodotos: 111 zastávek, 450 parasangů = 13 500 stadií (antický údaj; přepočet na km závisí na délce stadia, proto ho neuvádím))

Jak to fungovalo: Podle Hérodota stáli podél cesty muži a koně, každý ve vzdálenosti jednoho dne cesty; první jezdec předal zprávu druhému, druhý třetímu, „jako při řeckém běhu s pochodněmi“. Zprávu tedy nenesl jeden člověk, ale štafeta odpočatých jezdců.

Jak dlouho to trvalo: Pro jezdce Hérodotos ŽÁDNOU dobu neuvádí. Uvádí jen srovnání pro běžného cestovatele: při 150 stadiích denně trvá cesta Sardy–Súsy 90 dní (Hérodotos 5.53, antický údaj). Často opakované „7–9 dní“ pro kurýry jsem k věrohodnému prameni nedohledal — vynecháno.

Co se mohlo pokazit: Sloužilo vládě, ne lidem. Závislé na udržovaných stanicích, koních a lidech po celé trase; Hérodotův popis je zprávou cizince („říká se“), ne úřední záznam.

Prameny: Hérodotos, Dějiny 8.98 (angl. překl. A. D. Godley, 1920), Perseus Digital Library · Hérodotos, Dějiny 5.53 — 111 zastávek, 90 dní pěšky, Perseus · Britannica — Postal system: History (perská říše, posthouses, Hérodotos a Xenofón)

Římská říše, od doby Augustovy (přelom letopočtu) do pozdní antiky · Středomoří a římské provincie

Trasa: Řím → Clunia (Hispánie, dnešní provincie Burgos)

Jak to fungovalo: Podél velkých silnic stály v pravidelných rozestupech přepřahací stanice a noclehárny. Systém sloužil státní a vojenské správě a hlídali ho inspektoři, aby ho nikdo nezneužíval k soukromým účelům.

Jak dlouho to trvalo: Plútarchos (Život Galbův 7): v létě roku 68 přijel do Clunie z Říma propuštěnec Icelus, „který cestu urazil za sedm dní“, se zprávou o událostech kolem Nerona. POZOR: Plútarchos neříká, že jel cursem publicem — je to doložená rychlá cesta jednoho posla, ne jízdní řád pošty.

Co se mohlo pokazit: Primárně jen pro státní potřebu; soukromník se k ní běžně nedostal. Údržbu nesly okolní obce a s rozpadem západní říše, chátráním silnic a neochotou komunit platit systém zanikl.

Prameny: Britannica — Postal system: History (cursus publicus, 170 mil „it has been claimed“, inspekce, zánik) · Britannica — cursus publicus · Plútarchos, Život Galbův 7 (angl. překl. B. Perrin, Loeb), LacusCurtius

Mongolská říše / dynastie Jüan, 13.–14. stol. (popis Marco Polo, konec 13. stol.) · Střední a východní Asie — z Chánbaliku (dnešní Peking) do provincií

Trasa: Chánbalik (Peking) → Šang-tu (Polův „Chandu“, letní sídlo chána) (Polo: „deset dní cesty“ (údaj v dnech běžné cesty, ne v km))

Jak to fungovalo: Podle Marca Pola stály na hlavních cestách každých 25–30 mil stanice „jam“ s koňmi pro posly; mezi nimi každé 3 míle osady pěších běžců s rolničkami na opasku. Na spěšné zprávy se střídali jezdci a čerství koně cvalem od stanice ke stanici a písař zapisoval čas příjezdu a odjezdu.

Jak dlouho to trvalo: Marco Polo, kniha 2, kap. 26 (Yuleův překlad): zprávy z místa vzdáleného deset dní cesty dorazí za den a noc, ze vzdálenosti sto dní za deset dní a nocí; spěšní jezdci prý urazí 200–250 mil za den a stejně v noci. Polo zároveň uvádí přes 300 000 koní a 10 000 stanic — čísla je třeba brát jako dobové tvrzení, pravděpodobně nadsazené.

Co se mohlo pokazit: Sloužila státu; okolní obce musely dodávat koně a lidi (Polo). Kdo neměl úřední odznak (Polo: „tabulku s gerfalkem“), na síť neměl nárok. Noční jízda byla pomalejší (pochodně).

Prameny: Marco Polo, The Travels, kn. 2, kap. 26 (překl. H. Yule, rev. H. Cordier 1903), Project Gutenberg #10636 · Britannica — Postal system: History (Čína, mongolští císaři)

Incká říše (Tawantinsuyu), 15.–počátek 16. stol. · Andy — síť cest Qhapaq Ñan (dnešní Peru, Ekvádor, Bolívie, Chile, Argentina, Kolumbie)

Trasa: síť incké říše (konkrétní trasa ve zdroji neuvedena) (Britannica: pobřežní cesta cca 3 600 km, vnitrozemská andská podobně dlouhá)

Jak to fungovalo: Na silniční síti stály v krátkých rozestupech stanice, kde čekal odpočatý běžec; zprávu převzal a běžel k další stanici. Nesla se ústně nebo jako khipu — uzlíkové šňůry, protože Inkové neužívali písmo v evropském smyslu.

Jak dlouho to trvalo: Britannica uvádí obecné tempo „150 mil (241 km) za den“ — je to tedy ověřitelný encyklopedický údaj, ale bez konkrétní trasy a bez citace primární kroniky. Často opakované údaje typu „Cuzco–Lima za 3 dny“ nebo „Cuzco–Quito za 5 dní“ jsem k věrohodnému zdroji nedohledal — vynecháno.

Co se mohlo pokazit: Jen pro vládu a armádu. Jen pěší (koně Andy neznaly). Ústní zpráva se mohla při mnoha předáních zkreslit; khipu musel umět „přečíst“ zasvěcený člověk.

Prameny: Britannica — Inca (štafeta, khipu, 150 mil/den, jen státní a vojenské účely) · Britannica — Postal system: History (předkolumbovské pěší štafety, Inkové) · Smithsonian NMAI — The Chaski: Official Messengers of the Inka Empire

Raný novověk — smlouva z 18. ledna 1505 (Filip Sličný a Franz von Taxis) · Svatá říše římská, Nizozemí, Francie, Španělsko

Trasa: Brusel → Innsbruck

Jak to fungovalo: Rodina Taxisů (později Thurn-Taxis) vybudovala pro Habsburky síť poštovních stanic, kde se střídali koně a jezdci. Smlouvy z let 1505, 1516 a 1517 stanovily trasy, lhůty doručení i financování; síť postupně vozila i soukromou korespondenci za poplatek.

Jak dlouho to trvalo: Podle Allgemeine Deutsche Biographie (sv. 37, 1894, s. 488–491) se Franz von Taxis smlouvou z 18. 1. 1505 zavázal doručit dopisy z Bruselu do Innsbrucku v létě za 5½ dne, v zimě za 6½ dne; Brusel–Paříž za 44 hodin, do Lyonu za 4 dny, do Toleda za 12 dní, do Granady za 15 dní. V zimě a při válce se zdržení omlouvalo. Jde o smluvní cíl, ne o naměřený průměr. Pozor: jiné populární zdroje uvádějí 5/6 dní (pravděpodobně jiná smlouva, např. 1516) — v textu držet verzi ADB s typem „smluvní lhůta“.

Co se mohlo pokazit: Zpoždění v zimě a za války smlouva výslovně připouštěla. Síť byla monopolem a nástrojem moci — kdo ovládal poštu, mohl i číst cizí dopisy (obecně známé, ale pro tuto kapitolu jsem konkrétní doklad nehledal).

Prameny: Allgemeine Deutsche Biographie 37 (1894), heslo Taxis, Franz von — Deutsche Biographie · Neue Deutsche Biographie — Thurn und Taxis (smlouvy 1505, 1516, 1517) · Britannica — Postal system: History (Thurn a Taxis, 20 000 kurýrů)

Duben 1860 – říjen 1861 (18 měsíců) · USA — St. Joseph (Missouri) → Sacramento (Kalifornie), dál do San Franciska parníkem

Trasa: St. Joseph, Missouri → Sacramento, Kalifornie (zdroje se liší: Britannica „téměř 2 000 mil (3 200 km)“, NPS „přes 1 800 mil“; NPS upozorňuje, že přesná trasa a délka jsou na mnoha úsecích jen odhadem)

Jak to fungovalo: Soukromá firma Russell, Majors & Waddell provozovala nepřetržitou štafetu jezdců. Britannica: asi 190 stanic, jezdec ujel obvykle 120–160 km a koně měnil každých 16–24 km.

Jak dlouho to trvalo: Britannica: trasa „vyžadovala asi 10 dní“; National Park Service: „více než 1 800 mil za 10 dní“; Smithsonian NPM: „desetidenní expres“. Údaj je tedy dobře doložený jako typická / plánovaná doba, ne jako záznam jedné konkrétní zásilky. Pro srovnání Britannica: standardní pozemní pošta z Missouri na západní pobřeží měla rozvrh 24 dní.

Co se mohlo pokazit: Drahé a finančně ztrátové; služba hlavně pro noviny a firmy. Počasí, terén a konflikty na trase. Předběhl ho telegraf — po 18 měsících byl zbytečný.

Prameny: Britannica — Pony Express · National Park Service — Pony Express National Historic Trail: History & Culture · Smithsonian National Postal Museum — Pony Express Mail

19. září 1870 – 28. ledna 1871 · Francie — Paříž obklíčená pruskými a německými vojsky; vláda národní obrany v Tours

Trasa: Paříž (balony) / Tours (holubi zpět) → kamkoli je zanesl vítr (jeden balon přistál v Norsku) / Paříž (Tours–Paříž 130 mil (cca 210 km) podle Smithsonian Magazine)

Jak to fungovalo: Pošta posílala dopisy z města balony plněnými svítiplynem; balony vezly i poštovní holuby z pařížských holubníků. Ti pak byli vypuštěni mimo obklíčení a nesli do Paříže zprávy fotograficky zmenšené na mikrofilm (René Dagron); v Paříži se promítaly a přepisovaly.

Jak dlouho to trvalo: Pro let holuba ani balonu na konkrétní trase jsem dobu z věrohodného zdroje nenašel — vynecháno. Balony neměly řízený směr ani délku letu.

Co se mohlo pokazit: Balon letí po větru, ne k adresátovi. Holub letí jen domů — do Paříže se musel nejdřív dostat balonem. Zpráva musela být krátká (Smithsonian Magazine: soukromé zprávy max. 20 slov za 5 franků).

Prameny: Smithsonian National Postal Museum — Siege of Paris Mail · Smithsonian Magazine — Mike Dash: Closing the Pigeon Gap (2012) · UCLA Southern Regional Library Facility — The Pigeon Post into Paris 1870–1871 · Musée de l'Armée — Animals and war, episode 15: The pigeon · Britannica — Postal system: History (balonová pošta při obležení Paříže 1870)